Prohlídky „carte blanche“: teorie muzea přebírají tvůrčí a informativní myšlení
Kterou předložil Blandine Smilansky
V sobotu 27. října odpoledne kolem Domu evropských dějin slyšeli estonská folklorní píseň na galeriích 19. století a byli svědky toho, že návštěvníci vybudovali obrovský banner v romském jazyce v sekci věnované evropské jazykové rozmanitosti. Jedná se o tvůrčí výsledek, když se rozhodnete předat interpretaci pečlivě určovaného narativu o evropských dějinách jedinečným hlasům umělců a akademických pracovníků z celé Evropy. Muzeum objevovali až o den dříve, ale prohlédli stálou výstavu a osvětlili narativ muzea s mnoha vizemi a přesvědčením o Evropě, jejích národech, lidech a jejich vztahu k minulosti.
Dům evropských dějin uspořádal tyto „carte blanche“ prohlídky v rámci konference BOZAR „Revoluce není zahradní stranou“ u příležitosti 30. výročí vzpomínky v roce 1989.
„Je skutečně produktivní, abychom tak rychle reagovali na výstavu (...),“ uvedl jeden z hostujících průvodců. „Muzeum pokrývá tolik dějin a tolik důležitých otázek, že existuje tolik možných cest, které byste mohli využít.“ Zároveň řekl další host, že „ještě stále chybí mnoho úhlů pohledu“, které se tak či onak musí dostat do obrazu, chce-li muzeum dostát svým ambicím zlepšit kritické a komplexní chápání evropských dějin.
„Umělectví“
Tamara Moysesová, pražská multidisciplinární umělkyně, která používá pojem „artivismus“ k popisu své činnosti ve veřejném prostoru, nalezla v části „Memory of the Šoah“ muzea příběh, který s jejím dílem silně odrážel. Řada vystavených dokumentů ukazuje, jak měla vládnoucí komunistická strana v 50. letech 20. století vymazat památku Babiho Jara, místa, kde bylo v roce 1941 zavražděno 33,000 ukrajinských Židů, a to výstavbou kulturního a rekreačního parku. V roce 2015 provedla Tamara se svou uměleckou skupinou Romane Kale Panthera (Romani Black Panthers) „guerillovou akci“ nazvanou „Happy Pork from Lety“ („Veselý vepřík z Letů“) ve snaze upozornit veřejnost na skutečnost, že farma s chovem prasat se stále nachází v památníku romského holokaustu v Lety. Členové skupiny rozdělují na vepřové maso štítky k prodeji v supermarketu v pražské čtvrti Holešovice, které zní: „Vyrobeno z prasat chovaných v hrobech romských obětí holokaustu. Tepelně neupravené.“
Zvyšování sebevědomí jednotlivých států
Kristina Normanová, jejíž interdisciplinární dílo zkoumá potenciál současného umění v oblasti politiky paměti, poskytla živou prezentaci o úloze Estonska a jeho účasti na rozsáhlejším evropském historickém narativu. Představila svůj nejnovější díl s názvemBring Back My FireGods (2018). Jedná se o natáčené filmové představení, které se uskutečnilo na pěveckém festivalu v Tallinnu a které je symbolickým symbolem národního osvobození a odtržení od Sovětského svazu v roce 1991. Umělecké dílo odhaluje prostředky, které se používají ke konstrukci národa. Dům evropských dějin rovněž ukazuje, že literatura a jazyk byly důležitými prvky rozvoje národního sebevědomí v 19. století. Kristina hovořila o úloze pobaltských Němců při výrobě a šíření estonského národního pokladu „Kalevipoeg“, který vystavuje muzeum, a především při utváření estonské národní identity. Vyslovila se pro to, aby byla každá (národní) kultura chápána jako „mezikultura“, a varovala před podněcováním kulturního vyloučení každého národa, například v případě Estonska s rozsáhlou rusky mluvící menšinou v zemi.
„Evropská unie hovoří romskými!“
Martin Zet, vizuální a výkonný umělec z České republiky, hovořil o jazycích, dopisech a významu, který dávají světu, ve kterém žijeme. Inspiroval se muzejním Vortexem dějin, 25metrovým kovovým zařízením na šesti podlažích, v němž se písmena všech velikostí a stylů vroubkují a zborcují a slučují se do citátů, které se protínají do výstavního prostoru. Před výstavní stěnou slovníků, kde lze najít více kombinací evropských jazyků, a se svou obrovskou knihovnou Rem Koolhaas zahájil Martin svou „nestrukturovanou kampaň“ nazvanou „Evropská unie“ hovoří romským!“ Zapojil návštěvníky k úvahám o: Proč nevolit jako další úřední a pracovní jazyk EU romský jazyk, který nikdy nebyl spojován s žádným evropským státním systémem, ale je přítomen v celé Evropě?
Maja a Reuben Fowkes, historikové umění sídlící v Londýně a kurátoři, spojili své dva odlišné hlasy v dialogu s narativem Domu evropských dějin. Důrazně poukázali na to, že historické procesy, jako je průmyslová revoluce nebo evropská integrace, jak byly představeny na výstavě, nabývají nového významu, když se podívají na prizmu současných společenských otázek, jako je životní prostředí nebo pohlaví.
Jiří Priban, profesor práva na Cardiffské univerzitě, se ujal své skupiny na fascinující cestě k velkému a cítění Evropy ve 20. století a propojoval běžné zkušenosti lidí, počínaje samým, se závažnými narušeními dob. Ukázal, jak vedle sebe v dějinách existují krutosti a úspěchy lidí a že kultura a barbarianismus nejsou nikdy tak vzdálené, jak bychom chtěli myslet. Jiří ukončil svou prohlídku před videozáznamy revolucí z roku 1989, kde porovnal své zkušenosti mladého vědce o velkých změnách, k nimž v té době došlo.
Závěrečné úvahy z roku 1989
Výlety na kartě byly důraznými projevy v dialogu s narativem Domu evropských dějin. Zdůraznili, že je nezbytné a povzbuzovat k tomu, aby se i nadále zpochybňovala minulost a náš vztah k ní. 30 let po událostech ve střední a východní Evropě v roce 1989 se nějak cítila jako odvážná tvořivost a svobodné myšlení stále může pomoci vytvářet nové politické a sociální řády. Slovy Jiřího Pribana bylo v Domě evropských dějin a v BOZAR během tohoto víkendu slyšet „určitě žádné nostalgie v roce 1989, ale mnoho neklidných duší a srdce hladovějících pro revoluci“.
