Falešná pro realitu

Virtuální prohlídka I – Fake for Real

Výstava představuje zfalšování v průběhu historie a popisuje konkrétní historické okolnosti, které vysvětlují, jak byly vytvořeny, zájmy a motivace za nimi, jejich dopad a způsob, jakým byly nakonec odhaleny. Chceme ukázat, že k padělání dochází od nepaměti, nikoliv až v moderní době. Rovněž se zamyslíme nad tím, jak budovat odolnost vůči pokusům o klamání a uvedení v omyl.

Výstava „Fake for Real“ – pojetí

V tomto dílu si položíme otázku, jak se lidé v minulosti orientovali ve světě nevyvratitelných náboženských konstruktů. Jak si pro sebe rozhodovali o tom, čemu věřit? Politické a náboženské kruhy celá staletí vzájemně podporovaly své nároky na moc a legitimitu. Každá doba padělá to, čeho si nejvíce cení. Významné padělky a falzifikáty středověké Evropy tak byly často silně spjaty s náboženstvím.

Náboženské padělky – cyklus virtuálních prohlídek Domu evropských dějin

Je v lidské přirozenosti zkoumat pomocí dostupných prostředků taje okolního světa a snažit se je lépe pochopit. Zaměříme se proto na padělky a falzifikáty spojené s tím, jak si Evropané postupně rozšiřovali své obzory: příklady sahají od zeměpisných objevů až po moderní vědu.

Falzifikáty ve vědě – cyklus virtuálních prohlídek Domu evropských dějin

Nyní jsme v oddíle věnovaném vzrušující éře budování státu. Evropa procházela v 18. a 19. století otřesy a hlubokými změnami. Tradiční velmoci se rozpadaly a z jejich trosek se rodily nové národy. V této části výstavy objevíte vlastenecké padělky, konspirační teorie a falešné důkazy použité v Dreyfusově procesu.

Vlastenecké padělky a konspirační teorie – cyklus virtuálních prohlídek Domu evropských dějin

Virtuální prohlídka II – Fake for Real

Možná jste už někdy slyšeli, že první obětí války je pravda. Ačkoliv nedokážeme s jistotou určit autora tohoto výroku, musíme uznat jeho moudré poselství. Tato část výstavy zkoumá různé druhy padělků a falzifikátů používané v dobách války ke „správným účelům“, tedy k ospravedlnění a legitimizaci konfliktu.

Padělky pro dobro věci – cyklus virtuálních prohlídek Domu evropských dějin

V této části se pokoušíme najít odpověď na otázku, zda je možné vymazat z dějin něčí existenci na příkaz mocných? Proč se státní propaganda pouštěla do takových praktik?

Manipulace paměti – cyklus virtuálních prohlídek Domu evropských dějin

V posledním dílu našeho cyklu se zamýšlíme nad aktuálnějšími otázkami – nad svobodou psát a libovolné texty zveřejňovat. jedná se o absolutní právo? Nebo by mělo mít nějaká omezení? Jsou některé texty čistě destruktivní, nebo si vždy zaslouží ochranu svobody projevu? Pravděpodobně jste už slyšeli o nenávistných verbálních projevech a falešných zprávách na internetu a sociálních sítích. Rozhodně se však nejedná o nový fenomén...

Vývoj falešných zpráv – cyklus virtuálních prohlídek Domu evropských dějin

Fake for Real a lidská práva – prohlídka s kurátory

U příležitosti Dne lidských práv 2020 navštívíme naši výstavu Fake for Real a zamyslíme se nad vzájemným vztahem svobody projevu, falešných zpráv a dezinformací v průběhu evropských dějin.

S kurátorkou Joannou Urbanek

V našem druhém videu u příležitosti Dne lidských práv se připojte k naší výstavě Fake for Real, kde se dozvíte, jak věc Dreyfus a antisemitismus oslabují právo na spravedlivý proces, čímž vznikl mezinárodní skandál.

S kurátorkou Siminou Badica

Rozhodování a modlitba

Co dává moci legitimitu? Od nepaměti politické a náboženské kruhy vzájemně podporovaly své nároky na moc a legitimitu. Římští císaři se stávali bohy; Papežové měli světskou moc; přítomnost nepatrně i nadále zvyšuje prestiž šťastných míst. Císař bez poskvrny, dokonalá papežská správa, fyzická přítomnost mocného světce – to všechno zní příliš dobře, než aby to mohla být pravda. Naštěstí nejsme odkázáni jen na to, co se o minulosti dozvídáme ze zkreslených záznamů. Díky mnoha odvážným zvědavcům se podařilo odhalit, jak to bylo doopravdy.

Mramorová hlava císařky Geta vandalizovaná s chiselem po aktu damnatio memoraie – římská říše, cca 200 A.D.

Pro římské císaře, kteří chtěli spojit náboženství a politickou moc, byl korunou jejich slávy vstup mezi bohy – i oni se stali božstvem a získali nesmrtelnost. Nejvyšším trestem naopak bylo, když je násilně vymazali z historie. Této praxi se říká „damnatio memoriae“, i když tento termín pochází až z novověku a v antice se neužíval. Ti, kteří byli k takovému „zatracení památky“ odsouzeni, byli vymazáni z historie, jejich závěti byly anulovány a jejich vyobrazení byla zničena. V případě císaře Gety – zavražděného na rozkaz svého bratra a spoluvládce Caracally – se pouhé vyslovení jeho jména trestalo smrtí.

© Fondazione Musei Civici di Venezia, Itálie

Marble head of the Emperor Geta vandalised with a chisel following the act of damnatio memoraie

Pivovar s ilustrací znázorňující účast svatého martiálu na množení bochníků – Burgundsko, po roce 1481

Kronikář Adémar ze Chabannes tvrdil, že svatý Martial, biskup ze 3. století, který je pohřben v Limoges, byl ve skutečnosti jedním z apoštolů. Adémar mnohé přesvědčil a podařilo se mu tak značně zvýšit prestiž tamního opatství svatého Martiala. Jeho verzi legendy však vyvrátil potulný mnich Benedikt z Chiusy, který prokázal, že nemá oporu v dřívější křesťanské tradici.

© Les silos, maison du livre et de l’affiche, Ville de Chaumont, Francie

Porozumění světu

Vynález knihtisku zahájil novou éru, v níž se informace staly dostupnými v nebývalém měřítku. Avšak je-li informací víc, ještě to neznamená, že jim můžeme věřit. Ti, kdo usilovali o slávu a bohatství, rádi zprostředkovávali publiku dychtícímu po nejnovějších objevech nepravdivé informace. Úmyslné podvrhy najdeme i v dějinách samotné vědy. To, že vám mohou dokázat, že nemáte pravdu, však není vadou vědecké metody. Je to naopak její podstatnou vlastností, která ji odlišuje od jiných systémů, jimiž se snažíme porozumět světu kolem sebe.

Obrázek ningyo, „lidské ryby“ – Japonsko, 1800–1823

Kartografové a spisovatelé často ilustrovali svá díla obrázky mořských příšer a fantastických tvorů, které se údajně objevují námořníkům nebo na ně útočí. Dokonce i Kolumbus tvrdil, že viděl tři mořské panny, které ovšem „nebyly tak krásné, jak je vyobrazují“. V 19. století byly „ningyo“, japonské „mořské panny“, ještě stále ozdobou kabinetů kuriozit a muzeí v Evropě a Americe. V japonské kultuře se věřilo, že tato stvoření mají mystické schopnosti. Papírmaš a bavlna na dřevěném rámu doplněná hovězím střevem, lidskými vlasy, částmi žraločích čelistí a rybí kůží.

© Nationaal Museum van Wereldculturen, Nizozemsko

Kladivo z Witches – příručka pro lov při šatku – Frankfurt, 1588

Vynález knihtisku kolem roku 1440 vedl k záplavě informací i dezinformací. Obsah nikdo nekontroloval, a tak se podobně jako dnes šířila nejistota a strach z falešných zpráv, zkreslené reality a nenávistných projevů. Tento revoluční vynález měl mnoho obětí. Popularita textů týkajících se čekanky podnítila vlnu pronásledování a vedla k úmrtí tisíců údajných šatů po více než dvě staletí. Knihtisk však také způsobil, že v Evropě stoupala gramotnost a stále více lidí mělo přístup ke knihám, novinám a různým pamfletům. Ty jim daly do rukou zbraně v boji za občanské svobody, a pomohly jim změnit běh dějin.

© Dům evropských dějin, Belgie

Hammer of Witches - a manual of witch-hunting

Anonymní nóta obviňující lékárníka Davida Welmana z čekanky a šelfu – Lemgo, 1642

Po místním sporu se v německém městě Lemgo objevila řada takových poznámek. Po dvou soudních řízeních byl popraven Welman.

Anonymous note accusing pharmacist David Welman of witchcraft and being a werewolf

Piltdown Man

Věda založená na empirickém výzkumu se snaží přinášet fakta. Vědci však ve své práci nevyhnutelně zanechávají stopy vlastních předsudků. Jiní záměrně překrucují výsledky výzkumu pro vlastní prospěch. Takovým člověkem byl i Charles Dawson. Podvrh „piltdownského člověka“ z roku 1912, který našel úrodnou půdu mezi paleontology dychtivými po potvrzení vlastních teorií, byl odhalen až po čtyřiceti letech. Tento případ je vlastně dokladem toho, jak dobře vědecká metoda funguje. Na rozdíl od náboženství nebo ideologie lze totiž vědecké poznatky vyvrátit, nebo naopak prokázat.

Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique. © Bernard Fontanel, DEC.

Spojování a dělení

Padělky a podvrhy hrály v 18. a 19. století významnou úlohu při formování etnických a národních identit. V celé Evropě vznikaly „vlastenecké“ padělky, které byly spolu se skutečnými historickými objevy vzpruhou pro národní hnutí. Při vzniku moderních národů sehrály důležitou úlohu nejen společné dějiny, ale také boj proti společným nepřátelům. Podvržené dokumenty, konspirační teorie a justiční omyly byly používány k vytváření obětních beránků, na které byla svalována vina za nedostatky tehdejší společnosti. To mělo dlouhodobě ničivé následky.

Měděné rytiny Swan Songa Ossiana, Johan Frederik Clemens – Kodaň, 1787

Důležitými politickými nástroji při budování národní identity v Evropě 18. a 19. století byla historie, literatura a umění. Nutkání „zaplnit mezery“ však vedlo k mnoha podvrhům. Každý takový „objev“ posouval historii národa co nejdál do minulosti a měl být důkazem jeho kulturní převahy. Řada národů měla své „Homéry“ a tvrdila, že právě ony byly kolébkou indoevropské civilizace. Tyto příběhy si svůj vliv zachovaly i poté, co byly odhaleny jako nepravdivé.

© Dům evropských dějin, Belgie

Copper engraving of Ossian’s Swan Song, by Johan Frederik Clemens

Český překlad protokolů starších zionů – 1925

Konspirační teorie tvrdí, že některá skrytá, velmi vlivná skupina lidí je příčinou dramatických a zdánlivě nevysvětlitelných událostí. Protokoly seniorů zionu, zveřejněné v roce 1903 v Tsarist Rusku, uváděly, že odhalují židovské plány pro světovou nadvládu. Toto padělání ve formě konspirační teorie se stalo nejvlivnějším antisemitským textem posledních sto let. I když byla brzy vyvrácena, myšlenky se šíří, což má ničivé důsledky.

© Dům evropských dějin, Belgie

Czech translation of the Protocols of the Elders of Zion

Plakát s vysvětlením Dreyfusovy komory v „Historii znaku“ – Francie, 1899

V roce 1894 byl nalezen dokument, v němž kdosi nabízel prodej francouzských vojenských tajemství Německu. Takový zločin nemohl zůstat nepotrestán. Spěšně bylo zkonstruováno obvinění proti Alfredu Dreyfusovi, jedinému židovskému důstojníkovi v generálním štábu francouzské armády. Na základě podvržených dokumentů, „tajného spisu“ a pochybných „znaleckých posudků“, byl Dreyfus shledán vinným z velezrady a odsouzen k degradaci a doživotní deportaci. Dreyfusova aféra rozdělila Francii, rozdmýchala plameny antisemitismu a odhalila zaujatost soudního systému, kterou bylo možné snadno zneužít.

© Dům evropských dějin, Belgie

Poster explaining the Dreyfus Affair at the ‘History of a traitor’

Boj proti válce

Jeden citát neznámého původu říká, že „pravda“ je „první obětí války“. Je jisté, že za války se mnozí uchylují ke lžím a podvodům. Během druhé světové války se celá Evropa stala bitevním polem, a rozhodnutí, komu důvěřovat, mělo dalekosáhlé důsledky. Trvalo desítky let, než se podařilo odhalit fakta o zločinech, které se totalitní režimy pokoušely zakrýt nebo bagatelizovat.

Nástroje, které používá odpor v Centru pro průkazy totožnosti osob v Amsterodamu k padělání osobních dokladů – Nizozemsko, 1941–44

Pero, pryžové razítko, psací stroj, aceton. V rukou odvážných osob tyto předměty zachránily tisíce za druhé světové války. Nacisté dokázali v celé Evropě využít dobře fungujících administrativních systémů k tomu, aby identifikovali, deportovali a nakonec vyvraždili miliony Židů a jiných lidí považovaných za nežádoucí. Nová identita mohla znamenat záchranu před koncentračním táborem. Padělané dokumenty také umožnily odvážné akty sabotáže a špionáže. Se správnými papíry bylo možné překročit hranice nebo získat potravinové lístky, a to mnohé zachránilo před smrtí hladem.

© Verzetsmuseum, Amsterdam, Nizozemsko

Tools used by the resistance in the Personal Identification Card Centre in Amsterdam to forge personal documents

Paradummy používaný při osvobození Nizozemska – 1945

Při okupaci Belgie a Nizozemska v roce 1940 použila německá armáda poprvé falešné parašutisty. Snažila se tím odvrátit pozornost od míst, kde byli vysazováni skuteční vojáci. Tyto figuríny byly vybaveny autodestrukčními systémy a zachovalo se jich jen málo.

Fries Verzetsmuseum, Nizozemsko © Collection Stichting Verzetsmuseum Fryslân

Paradummy used during the liberation of the Netherlands

Falešný a fortunový

V průběhu dějin byl jedním z hlavních důvodů výroby padělků zisk. Kvůli finančnímu zisku jsou padělána umělecká díla, luxusní výrobky, zboží každodenní spotřeby i měna. Propagování toho, co si lidé nejvíce přejí, ať už se jedná o malbu nizozemského starého magisterského studia nebo bagu Louise Vuittona, se stalo klíčovým prvkem globalizované konzumní společnosti, v níž žijeme. Padělek však také odhalil naši neuspokojivou touhu po „více, levnějších a novějších“, jako je tomu v případě experimentu a dokumentace „českého sena“.

Han van Meegeren, Christ a žena zajatá v Adultery – Nizozemsko, c. 1942

Hermann Göring za toto dílo zaplatil 1650000 galerů a byl přesvědčen, že si zakoupil malbu Johannese Vermeera. Han van Meegeren vydělal miliony prodejem vlastních obrazů coby děl starých holandských mistrů. Oklamal soudobé znalce umění i nacistické sběratele. Když mu po válce hrozilo obvinění ze spolupráce s nacisty, přiznal se raději k menšímu zločinu, k padělatelství. Ze zrádce se stal najednou národním hrdinou, mužem, který podvedl Göringa. Vytvoření tohoto přijatelného veřejného obrazu bylo možná jeho posledním skvělým trikem! Olej na plátně.

Han van Meegeren, Christ and the Woman taken in Adultery

Tradiční pantofle napodobující kostkované pantofle Burberry

Padělatelé bez výčitek vydělávají na pokrytecké touze konzumentů, kteří chtějí stále více, stále levnější a novější zboží. Sami přitom touží po postavení, jedinečnosti a autentičnosti. A zdá se, že čím více padělků vyjde najevo, tím větší mají úspěch! Trend „ironického nakupování“ dokonce upřednostňuje padělek před „autentickým“ výrobkem a je tak výrazem určité vzpoury proti kapitalismu. Dalším fenoménem jsou nápodoby z přesvědčení: umělá kožešina, syntetické diamanty a veganská kůže.

Traditional slipper faking Burberry check

Bankovka „nefakeable“ od Rogera Pfunda – Ženeva, 2012

„Druhé nejstarší povolání na světě“, padělání peněz, je stejně staré jako peníze samotné. Ve starověku se peníze padělaly tak, že se drahý kov v mincích částečně nahradil jinými kovy a mince se pak potáhla tenkou vrstvou zlata nebo stříbra. Jak se však zlepšovaly technologie ražby a tisku, zlepšovaly se také dovednosti padělatelů. Od doby, kdy se začaly používat bankovky, jsou kladeny stále vyšší nároky na umělecké a technické dovednosti jejich tvůrců. Současně se ale stupňuje i zručnost padělatelů, protože jedni i druzí se všemožně snaží na sebe vyzrát.

Dlouhá historie padělání peněz je zároveň historií lidského důvtipu a špičkové vědy. Tato bankovka je v současné době nejlepším pokusem o „nefalešné“ peníze. Kombinuje propracovanou grafiku Rogera Pfunda s nejpokročilejšími bezpečnostními prvky, které jsou v současné době k dispozici – bezpečnostní inkoust, difrakční proužek, sítotisk SPARK či průhledný polymerový substrát.

The ‘un-fakeable’ banknote by Roger Pfund

Éra postpravdy?

Pojem „společnost v éře postpravdy“ označuje kulturu, v níž je veřejné mínění vytvářeno spíše emocemi a osobní vírou než fakty. „Falešné zprávy“ jsou často považovány za její nejviditelnější příznak.

Falešné zprávy se však neomezují na žádnou konkrétní dobu. Specifičnost současné situace spočívá v tom, že moderní komunikační prostředky, zejména internet, umožňují jejich rychlé šíření a sdílení v globálním měřítku. V konfrontaci s množstvím informací vycházejících z nesčetných zdrojů je často obtížné určit, co je pravda a zda je zdroj spolehlivý.

Naštěstí máme nástroje, jak se těmto problémům postavit: jedním z nich je kritická mysl, která nedá na první dojmy, uvědomuje si vlastní předsudky a snaží se vždy určit, do jaké míry můžeme věřit zdroji informací. Pomáhá nám tak odlišit skutečnost od fikce a najít správnou cestu v labyrintu světa.

COVID-19: Infodemika

Jak uvedla Světová zdravotnická organizace: „Propuknutí nákazy 2019-nCoV a reakce na ni byla doprovázena masivní „infodemií“ – příliš velkým množstvím informací – některé přesné a některé nikoli –, což lidem ztěžuje hledání důvěryhodných zdrojů a spolehlivých pokynů, když je potřebují. Co vlastně chápeme pod pojmem „infodemie“ a jak souvisí s pandemií Covid-19?

V rozhovoru s Alexandrem Alaphilippem z organizace EU DisilnfoLab se dozvíte více o informačních asymetriích, dezinformacích a konspiračních teoriích spojených s koronavirovou pandemií. Hovoří také o důsledcích infodemie pro společnost a pro média a o tom, co může proti jejímu šíření udělat každý z nás.

„Každý ve své bublině“

Sociální sítě jsou vynikajícím nástrojem k tomu, aby lidé mohli být ve vzájemném kontaktu. Jejich problémem však je, že vytvářejí „názorové bubliny“. Informace a věci, které vidíme, totiž filtrují podle toho, s čím jsme již dříve souhlasili nebo co se nám líbilo. Tyto filtry vedou k iluzi celkového obrazu, zatímco ve skutečnosti zůstáváme omezen na omezené mediální prostředí sdílené s většinou podobně smýšlejícími lidmi. V bublinách už nezbývá prostor pro odlišné názory a alternativní zdroje informací, a jsou proto úrodnou půdou pro různé nepravdy a lži.

Man in front of interactive bubble shape on wall

Falešné invaze

Zkuste, jestli dokážete odhalit dezinformaci. V interaktivní části expozice si můžete zahrát hru, v níž budete mít za úkol sestřelovat zprávy a posty, které obsahují zavádějící informace. Musíte to stihnout, než se dostanou do dolní části obrazovky. Důvěryhodné zprávy můžete nechat projít nebo je zasáhnout zelenou střelou. Podíváte-li důkladně na každou fotografii, titulek nebo popisek, poznáte, jestli jsou pravdivé nebo ne.

Space invaders style game for shooting fake stories

Ilustrace: „Puck“ – Frederick Burr Opper

Reportéři se podělí o různé příběhy, z nichž některé jsou označovány jako „falešné zprávy“. Termín „fake news“ se začal objevovat v americkém tisku na konci 19. století.