Život mimo Ruins: Výňatky z „Evropa (Evropa), která vznikla v roce 1945“

U příležitosti 75. výročí konce druhé světové války uspořádal Dům evropských dějin živou diskusi s názvem „Evropa, která vznikla v roce 1945“, která se zabývala bezprostředními i dlouhodobými dopady války. Pozvali jsme čtyři řečníky z celé Evropy, aby se zabývali politickým prostředím v Evropě po válce a obavami a nadějemi mezi různými společnostmi. V průběhu diskuse byli diváci z celého světa vybízeni k tomu, aby své otázky posílali panelistům, což mimo jiné otevřelo několik fascinujících diskusí o rovnosti žen a mužů a studené válce v souvislosti s druhou světovou válkou.

Výročí ukončení války v Evropě je složitou záležitostí. I když nás jako Evropané teoreticky spojujeme, rozděluje nás také kvůli různým způsobům a datům, které si připomínáme na vnitrostátní úrovni. Zvláštní způsoby připomenutí Dne vítězství se projevily zejména v diskusi, jak vysvětlila profesorka Olga Malinova z Vysoké školy ekonomie Národní výzkumné univerzity v Moskvě, že vzhledem k obtížnosti a neochotě připomínat vítězství v důsledku traumatu nebyl 9. květen po dlouhou dobu v Sovětském svazu státním svátkem. Sovětští občané si proto soukromě připomínali Den vítězství. Vzhledem k tomu, že do 15. května se ve Slovinsku stále konaly bitvy, liší se i ve Slovinsku pamětní den vítězství.

Evropa v troskách

Po skončení druhé světové války se Evropa nacházela v troskách. Musela být obnovena celá města, stejně jako společenská infrastruktura. Pro moderní publikum je emocionální trauma, které válka vyvolala, méně patrné. Rodiny byly vykořeněny a odděleny, ve většině Evropy převažovaly lidé bez domova. V průběhu diskuse profesorka Tatjana Tönsmeyerová z Wuppertalské univerzity upozornila na skutečnost, že tyto okolnosti vedly k emocionálnímu konfliktu mezi lidmi v průběhu celého povolání. Po skončení války zažili lidé na celém kontinentu pocity štěstí a radosti, ale zároveň se objevily pocity traumatu, morální paniky a dokonce mýty. Složitost těchto pocitů znesnadnila emocionální zotavení a zhojení.

Je zajímavé, že tato emocionální ordinace byla také východiskem pro některé silné vazby v celé Evropě. Profesor Pieter Lagrou, Université Libre de Bruxelles, obecně uvedl, že jedním z výsledků války jsou silné a sdílené vazby mezi vysídlenými uprchlíky. Uprchlíci z celé Evropy se náhle potýkali s hlubokým vzájemným propojením. Souvislost, kterou by nevěděli, kdyby to nebylo kvůli jejich sdíleným zkušenostem a traumatu.

Úloha žen

Na otázku týkající se úlohy žen během války profesorka Tatjana Tönsmeyerová poukázala na to, že během války na místní úrovni ve společnosti zcela zjevně chybí muži. Ať už byli muži navrženi do armády nebo vězněni v zahraničí, byli muži víceméně nepřítomni v civilních společnostech v celé Evropě. V důsledku toho převzaly ženy práci, kterou tradičně vykonávají muži, například manuální práci. Otázka, zda válka skutečně přinesla ženám skutečnou emancipaci, je předmětem další diskuse.

Důrazně se očekávalo, že z válečného úsilí všech občanů by měla vyjít spravedlivější společnost, a tudíž větší podpora přechodu na sociální ekonomiku. V mnoha zemích panuje společná shoda na tom, že pouze silný stát může vést krizi a obnovu Evropy. Vlády obou stran politického spektra obecně podporovaly silnější stát. Po letech nedostatku a poměrnosti byly sociální programy na vzestupu, neboť země se snažily znovu získat své základy a pečovat o své občany. To položilo základy pro rovnější společnost v Evropě.

COVID v kontextu druhé světové války

Na dotaz ohledně podobnosti mezi roky po válce a současnou situací v Evropě v souvislosti s pandemií COVID-19 panelová diskuse konstatovala, že jednou z podobností je důvěra v silný stav. Pravidla a předpisy jsou přijímány, neboť evropské vlády řeší probíhající pandemii, ale vzhledem k tomu, že situace začíná být pod kontrolou, narůstají obavy z omezování osobní svobody. Vzhledem k tomu, že Evropa pomalu otevírá nejen své společnosti a hranice, je zřejmé, jak důležité jsou strategie a plánování, což je další myšlenka, která odráží poválečné roky.

Když účastníci diskuse pronesli závěrečné poznámky, profesor Pieter Lagrou poznamenal, že od roku 1945 lidé čekají na stejný velký okamžik roztržení, který světu umožní začít znovu. Současná pandemie může do určité míry nabídnout příležitost k novému dialogu mezi evropskými společnostmi a státem a mít podobný dlouhodobý dopad na naši historii jako druhá světová válka.