Představy o budoucí Evropě – v čem jsme se poučili?

V čem nás může historie poučit, pokud jde o naši vizi budoucnosti?

Dům evropských dějin pořádá od června 2021 cyklus on-line přednášekmezinárodně uznávaných historiků a sociologů. Jednotlivé přednášky zveřejňované pod souborným názvem „Představy o budoucí Evropě“ zkoumají vývoj v konkrétním historickém období nebo určité téma z hlediska problémů současnosti. Cyklus vznikl v souvislosti s mezinárodním projektem, který v různých formátech a pod označenímKonference o budoucnosti Evropypořádá Evropský parlament, Evropská rada a Evropská komise. „Představy o budoucí Evropě“ tvoří celkem dvanáct přednášek. S pátou přednáškou, která sekoná 21. prosince, se tedy blížíme do poloviny cyklu.

V duchu otevřeného a participativního charakteru Konference o budoucnosti Evropy každou přednášku přenášíme živě na našem YouTube kanálu. Předchozí návštěvníci i nové publikum, ať už v Evropě či kdekoli jinde, tak má možnost klást v reálném čase otázky, případně na přednášky reagovat komentářem.

Naše série začala dne 22. června projevem Ivana Krasteva s názvem „Jak COVID-19 mění Evropu, jak ji víme?“ Zakladatel Sofijského Centra pro liberální strategie uvedl, že „paradoxně, kdy Evropa uzavřela své hranice, se pocit života ve společné Evropě stal silnějším než kdy jindy“, neboť lidé přes hranice začali porovnávat své zkušenosti s pandemií. COVID-19 popsal jako „demografický moment Evropy“ – podle něj zapůsobila pandemie jako varování před možnými důsledky stárnutí evropské populace. Když byl dotázán na svá očekávání od Konference o budoucnosti Evropy, odpověděl, že Brusel by měl používat srozumitelnější jazyk a že „bychom se mohli pokusit využít tento dialog nejen k tomu, abychom věci dělali jinak, ale také k tomu, abychom jinak argumentovali... Politika není jen to, co vláda dělá, ale je to i jazyk, jakým svá rozhodnutí zdůvodňuje.“

Druhou přednášející našeho cyklu byla profesorka Markéta Křížová z Karlovy univerzity v Praze, která 21. září hovořilao dopadu kolonialismuna evropskou identitu. Podle profesorky Křížové přispěly zámořské expanze 15. až 18. století ke zrodu myšlenky rasové nadřazenosti. Objevitelé a badatelé totiž stavěli proti sobě evropskou „civilizaci“ a údajně zaostalý či přímo barbarský způsob života obyvatel amerického a afrického kontinentu: „Koloniální minulost Evropy není něco, co je definitivně za námi. Je stále součástí evropské zkušenosti.“

Třetí přednášku jsme vyslechli 19. října. Profesor Kerry Brown z londýnské King’s College Se v ní zaměřil na různépohledy Západu na Čínu a na jejich vývoj v posledních osmi stech letech. Uvedl, že „tento vztah je založen na dlouhé a složité historii, která nebyla nikdy pořádně písemně zpracována...“ Jeho plánem je sepsat takový přehled. Profesor Brown rovněž poukázal na odlišné zkušenosti západní a východní Evropy s Čínou způsobené dědictvím komunismu.

Na dotaz, jak by mohla Evropa rozvíjet s Čínou plodné vztahy, odpověděl, že na toto téma se vedou dva paralelní protikladné diskurzy: na jedné straně se hovoří o vzájemném obchodu a o spolupráci v otázkách změny klimatu a na straně druhé se odsuzuje porušování lidských práv a nedávný vývoj v Hongkongu a Sin-ťiangu. Koexistence tohoto pozitivního a negativního narativu je charakteristická pro celý 800 let trvající vztah mezi Evropou a Čínou a je přirozeným důsledkem této historie.

Profesor Philipp Ther na Vídeňské univerzitě při svém čtvrtém rozhovoru dne 23. listopadu rozbalil historii uprchlíků v moderní Evropě. Na několika biografických studiích přiblížil osudy těch, které politický a náboženský útlak donutil hledat útočiště v jiných evropských zemích nebo v Severní Americe. Jedním z nich byl Manès Sperber, spisovatel a „věčný uprchlík“ s polskými, rakouskými a francouzskými kořeny, který se během dvou světových válek stal uprchlíkem hned několikrát a dvakrát byl dokonce vězněn. Po většinu svého života se potýkal s chudobou a izolací. „Jak jsem klesal hlouběji a hlouběji, pochopil jsem, že každý pád může vyvolat další, ještě větší pád, a že propast nemá dno,“ napsal ve svých pamětech.

Na dotaz, v čem by se politikové mohli poučit z různých přístupů k integraci uplatňovaných v minulosti, profesor Ther odpověděl, že „se vyplatí investovat“ do jazykového a odborného vzdělávání, které by uprchlíkům pomohlo najít zaměstnání. Činnost státu je však třeba podpořit i pragmatickými kroky společnosti.

Náš pátý rozhovor s profesorkou Mary Kaldorovou, který se konal dne 21. prosince, se bude zabývat historií toho, jak sociální hnutí předznamenala úlohu EU ve světě. Pokuste se společně s námi načrtnout obraz budoucnosti Evropy na základě její minulosti. Co uděláte, když zjistíte, že určitá historická fakta zpochybňují vaše názory a východiska?

Připravované přednášky