Upozornění
Jedná se o strojový překlad vytvořený online službou eTranslation, kterou Evropská komise poskytuje, aby vám usnadnila porozumění obsahu této stránky. Přečtěte si prosím podmínky použití.
Unikátní umělecká díla, historické předměty a osobní příběhy doprovázejí návštěvníka po celou dobu tohoto tolik potřebného evropského zúčtování s kolonialismem. Vstup je zdarma. Pro skupiny 10 a méně osob není nutná žádná rezervace.
Objevte nabídku prohlídky s průvodcem pro obecné a mezigenerační publikum, stejně jako prohlídky "art & resistance" a střední školy. Nemůžete to zvládnout? Během celé výstavy probíhá program akcí.
Publikace výstavy je k dispozici ke koupi v muzejním obchodě a online.
Dějiny Evropy se neomezují pouze na hranice Evropy... otázka Evropy je světovou otázkou
zkoumání způsobů, jakými kolonialismus formoval individuální životy
od 7. století do současnosti
umělci zabývající se tématem dekolonizace
angličtina, nizozemština, němčina, francouzština
Po druhé světové válce se zdálo, že se koloniální moc rozpadá. Od roku 1945 do konce dvacátého století více než 80 kolonií překonalo evropskou nadvládu a vyhlásilo nezávislost. Po desetiletích nebo dokonce staletích odporu vůči brutálnímu útlaku se zdálo, že jejich vítězství znamenají rozhodující rozchod s minulostí. Ale zdání může klamat.
Jak koloniální mocenská matice – myšlenky, události, nerovnosti a nespravedlnosti zrozené z kolonialismu – nadále utvářela moderní svět?
Výstava má čtyři části:
Strukturální základy evropského kolonialismu
a jeho dlouhá historie od roku 1400 do roku 1945
Jaké jsou charakteristické strukturální rysy kolonialismu? Zatímco každý případ evropské kolonizace má svůj vlastní příběh, všechny mají společné rysy. Uvědomění si systémových rysů kolonialismu umožňuje jejich rozpoznání v současnosti.
Botanik Kid (chlapec), 2024, CBE RA Yinka Shonibare (narozen 1962).
Získané v roce 2024. EU, EP, Dům evropských dějin, Brusel.
© Yinka Šonibárová CBE RA
Konec říše?
ptá se, jak si Evropané zachovali svou moc, když se jejich říše zhroutila
V roce 1945, po druhé světové válce, ležela Evropa v troskách a její moc se rozpadala. Jistě, poté, co bojovaly za překonání nacismu a fašismu, mohly spojenecké národy sotva bránit kolonialismus? Pro kolonizované národy se zdálo, že radikální změna je nyní možná.
Colonial Dress, 2008, Susan Stockwellová (narozena 1962).
Získané v roce 2019. EU, EP, Dům evropských dějin, Brusel.
© Susan Stockwellová
Mezi nezávislostí a skutečnou svobodou
Od konce 50. let 20. století nabírala dekolonizace na obrátkách
Jen v roce 1960 získalo 17 afrických kolonií nezávislost. Byly to výjimečné okamžiky vítězství, naděje a hrdosti. Euforie, kterou mnozí lidé cítili, byla krátkodobá.
Luzia Inglês Van-Dúnem (členka Angolského osvobozeneckého hnutí), 1968.
© Augusta Conchiglia 1968
Co teď?
Konfrontovat evropskou koloniální minulost znamená vidět její stopy všude dnes
Ale všude tam, kde je nespravedlnost, je odpor. V Evropě i mimo ni se nespočet lidí zavázalo ke změně: umělci, aktivisté, výzkumní pracovníci, pedagogové, organizátoři a běžní občané, kteří přebírají odpovědnost ve svých komunitách. Vyzývají nás, abychom přehodnotili, co znamená být Evropanem, upřímně se podívali na místo Evropy ve světě a představili si nové způsoby bytí a vzájemného života.
Baga Nimba (Zlato), 2019, Niyi Olagunju (narozen 1981).
Získané v roce 2020. EU, EP, Dům evropských dějin, Brusel.
© Niyi Olagunju
Dům evropských dějin, který byl otevřen v roce 2017, má poslání a odpovědnost zkoumat historii Evropy. Naše současné projevy neříkají dost o pokračujících dopadech kolonialismu. Zanedbávají hlasy těch, kteří trpěli a vzdorovali koloniálnímu násilí.
Tato výstava představuje začátek cesty našeho týmu k řešení tohoto nedostatku. Výstava bude katalyzátorem revize našich expozic ve zbytku muzea.
Při přípravě této výstavy jsme spolupracovali s panelem historiků, výzkumníků, aktivistů, komunitních vůdců a dalších odborníků, stejně jako s lidmi, kteří se podělili o své osobní zkušenosti s kolonialismem a způsoby, jakými na něj reagovali.
Celkem osm osobních příběhů je prezentováno s audiovizuálními a souvisejícími předměty. Ztělesňují různé pohledy na koloniální historii, její složitost a rozdíly, které vznikají.
Ústředním bodem rozvoje dočasné výstavy jsou principy akademické nezávislosti a zapojení do odborných znalostí. Za tímto účelem Dům evropských dějin zavedl dvouúrovňový poradní a přezkumný rámec, který se skládá ze zvláštní pracovní skupiny akademického výboru Domu evropských dějin, označované jako „poradní skupina“, a panelu „kritických přátel“, který se skládá z osmi vynikajících akademických pracovníků a aktivistů z celé Evropy.
Public Programme Circle (PPC) je společný poradní a rozhodovací orgán vytvořený za účelem společného koncipování veřejného programu této výstavy v Domě evropských dějin.
Zjistěte více o veřejném programu kolem této výstavy.
Výstava využívá obrazy a objekty z externích archivů a sbírek. Přestože jsme vynaložili maximální úsilí, abychom zajistili, že všechna práva na obraz budou náležitě připsána, v případě nezbytných úprav kreditů se obraťte na Dům evropských dějin.
