Omezení odpadu

Ve městě Žalec stojí 130 let starý dům vyžadující renovaci, který před několika lety změnil vlastníky. Koupil ji Andrej Fideršek, který zahájil renovaci s cílem vytvořit „domu s nulovým odpadem“. Chce opětovně využít co nejvíce stávajících materiálů a co nejméně vyřadit, aby se snížil dopad na životní prostředí, neboť výstavba je jednou z největších zátěží pro životní prostředí. Plán renovace s vizí udržitelnějšího života získal cenu z Nového evropského Bauhausu.

Elektrárna Dăbuleni byla otevřena v 70. letech 20. století za účelem výroby potrubí pro zavlažovací systém Sadova-Krabie v období státního socialismu. Byla jednou z nejmodernějších rumunských továren, která využívala britské technologie a odborné znalosti již téměř deset let. Rostlina byla uzavřena v 90. letech 20. století, protože zavlažovací systémy byly vyřazeny z provozu.

Ion Giugal pracoval jako svářeč od roku 1972 a pokračoval v tom i po revoluci v roce 1989. Přebytky nebo šrot z výroby trubek byly prodány pracovníkům a některé předměty vyrobené z tohoto materiálu jsou na jeho dvoře stále v provozuschopném stavu.

„Nulový odpad“ a „menší odpad“ jsou v době environmentálních krizí mimořádně důležitými pojmy. Jak se ukázalo, společnosti již před mnoha lety fungovaly z velké části udržitelným způsobem, aniž by vytvářely obrovské množství odpadu, a namísto výroby nových výrobků opravovaly, škrcely a opravovaly staré výrobky, čímž minimalizovaly potřebu vyrábět nové. Textilní odpad je pro naši planetu obrovským problémem. Počet vyrobených oděvů, které nebudou nikdy nošeny, je obrovský. Někdy stojí za to sledovat čas a inspirovat se tím, jak byly jednotlivé výrobky oceňovány, ošetřovány a opětovně použity.

Muzeum získává, shromažďuje a uchovává. Tato ochrana se většinou provádí tajně, ale má zásadní význam, mají-li být předměty předány budoucím generacím a v budoucnu studovány a zobrazovány. „Preventivní konzervací“ se rozumí navržení výstavního prostoru tak, aby se v první řadě zabránilo vzniku škody. Prevence je totiž lepší než léčba. Řešení příčin, a nikoli pouze příznaků poškození předmětů chrání objekty a sbírku, a je proto udržitelné ve všech ohledech. Ochrana před poškozením rovněž znamená vynakládat méně zdrojů a produkovat méně odpadu v dlouhodobém horizontu.

Tato videozáznamová zpráva sestává z rozhovoru s meziobecní společností Intradel, která shromažďuje odpad z domácností a nakládá s ním ve 72 z 84 obcí v provincii Lutych v Belgii. Vedoucí pracovník Jean-Jacques De Paoli popisuje, jak se poslání společnosti Intradel od jejího založení v roce 1979 vyvíjelo. V současné době usiluje společnost mezi obcemi o „nulový odpad“ s řadou činností, jejichž cílem je snížit množství odpadu na obyvatele v provincii Lutych. Rozhovor vedl výzkumný odbor Muzea Valonského života v rámci jeho dočasné výstavy „Ordures. L’expo qui fait le tri“.

Jsou detektivy „bin-riflive“, jako novinář, jakmile je nazval, hledají náznaky, které je mohou zpětně vysledovat až k pachatelům, pokud jde o nakládání s odpady. Benoit Vandevelde vysvětluje, jak je práce terénního inspektora.

V tomto videu vidíme, že ti, kteří se zabývají problematikou nakládání s odpady, zná zejména své město a společnost obecně, jako například garbologové.

Pokud naše spotřební návyky, jako je strava, hygiena a zdravotnické výrobky, mohou říci něco o tom, jak žijeme..., nejsme o tom, co vyhodíme?

V rámci zvláštní výstavy „Datum ukončení platnosti“ byla zahájena důležitá iniciativa: sdílení potravin.

Sdílení potravin je komunitní, udržitelná a ohleduplná praxe, která ušetří cenné potraviny z koše!

Iniciativa vyzývá k ukončení vyhazování kultury a nadbytečných obalů a k dobrému používání přebytečných potravin.

Jedná se o rozhovor se Sabine Meunierovou, velvyslankyní pro nulové odpady v belgické La Louvière. Hovoří o své cestě k nulovému plýtvání, o svých předběžných počátcích a prvních chybách a o tom, jak tento nový životní styl řeší se svou rodinou. Rozhovor vedl výzkumný odbor Muzea Valonského života v rámci jeho dočasné výstavy „Ordures. L’expo qui fait le tri“.

Co skutečně víme o odpadu, který se od 50. let 20. století objevil při masovém šíření jednorázových menstruačních výrobků? Sedm rozhovorů v této sérii poskytuje velmi odlišné poznatky o tématu menstruačního odpadu. V této epizodě se ptáme Larissa Copello z nevládní organizace „Zero Waste Europe“ na to, jaké jsou hlavní problémy s jednorázovými menstruačními výrobky a jak je lze vyřešit. Říká nám o základech své práce a „Mandifestu biody“. Kromě toho pokládá otázku: co by se změnilo, pokud by muži mohli menstruovat?