Lili Sohn – Ženská práva – ženská těla

Evropské dějiny ve 20. a 21. století byly ve znamení pokroku, pokud jde o právo žen rozhodovat o vlastním těle a vlastní sexualitě. Navzdory velkým úspěchům ale zůstávají mnohé překážky, které ženám brání toto právo vykonávat. Hrozí, že ženy o svá práva zase přijdou? S jakými problémy se potýkáme dnes, jaká řešení se nabízejí a co nám dává naději do budoucnosti?

Za nejlepší způsob, jak měřit stav ženských práv a jejich možnost rozhodovat o vlastním těle, považuju právo na potrat.

Řeknu příklad z mojí vlastní země: ve Francii se v srpnu 2020 projednával zákon, který měl zákonný limit pro potrat prodloužit z 12 na 14 týdnů. Zákon byl přijat v Národním shromáždění, ale Senát ho zamítl. Přijat byl po vášnivých debatách až na počátku roku 2022.

Takže zákon sice máme, ale potrat je pořád kontroverzní téma.

Mám dojem, že vůle znovu investovat do rozhodnutí týkajících se našich orgánů: antikoncepce, potraty, porod, menstruace, menopauze, masturbace, sexualita... jde nad rámec militantního rámce a skutečně vstupují do osobní a rodinné sféry. Dokladem toho jsou všechny ty knihy, dokumenty, instagramové účty, které se těmto tématům věnují.

Existuje pořád spousta politických, lékařských a farmakologických bariér. Je ale skvělé pozorovat, jak feminismus pomalu proniká do všech ostatních témat.

Ústředním tématem vašeho grafického díla je ženské tělo – prsa, vagina a tak dále. Jaké reakce to u čtenářů vyvolává? A s lidmi, kteří se účastní seminářů, které pořádáte? Dá se říct, že lidé různého věku reagují odlišným způsobem?

V době, kdy jsem se léčila na rakovinu, jsem si uvědomila, že vůbec neznám vlastní tělo. A zjistila jsem, že o spoustě věcí se rozhodovalo bez mého vědomí a nikdo mi ta rozhodnutí pořádně nevysvětlil.

Tak jsem pochopila, že jestli chci získat vládu nad vlastním tělem, musím o něm hodně vědět. Že vědění je jedinou cestou, jak zabránit tomu, aby se mnou doktoři mluvili jako s malým dítětem.

Mluvila jsem s lékaři, porodními asistentkami a lidmi z různých sdružení a ptala se jich na spoustu věcí. Poté jsem vykreslil vaginu, dělohu, klitoris, bartholinové žlázy, uretrální houbu a řízkové žlázy... Vizualizoval(a) jsem, jak to vše komunikovalo a začleňovalo do mého těla (i když existuje rozdíl mezi tvorbou plánů domu a způsobem, jakým v něm žijete).

Své kresby jsem šířila ve formě komiksu a na sociálních sítích (bylo to před víc jak pěti lety, kdy obrázků klitorisu a vulvy ještě nebylo na internetu tolik) a měla jsem velkou odezvu.

Moje publikum je velmi široké: od dospívajících po starší ženy. Tahle témata pořád vyvolávají rozpaky a odpor, a právě proto se vyjadřuju formou kreseb a používám přitom humor. Umožňuje mi to se vyjadřovat méně přímo.

Všímám si, hlavně na konferencích IRL, že jakmile se prolomí ledy, začnou se lidé o tato intimní témata živě zajímat a chtějí a potřebují o nich mluvit. 

Už je to pět let, co můj komiks Vagina tonic spatřil světlo světa, ale lidé mi stále píší, jak jim pomohl.