Píše se rok 1945: Evropa je v troskách, její obyvatelé nemají dostatek jídla a paliva a často ani střechu nad hlavou. Lidé zoufale hledají způsoby, jak přežít. Zatím stále fungují válečné přídělové systémy, díky nimž lze získat alespoň potraviny a zboží základní potřeby. Miliony uprchlíků, vyhnanců a vysídlených osob hledají přístřeší a Evropa je do velké míry závislá na vnější pomoci.
Mapa Evropy byla překreslena a celé skupiny obyvatel byly násilně přesunuty. Západní Spojenci souhlasili s posunutím hranic Polska na západ i s připojením pobaltských států k Sovětskému svazu. Změnily se také hranice Itálie, Bulharska, Rumunska, Maďarska a Československa. Území Německa a Rakouska bylo rozděleno na okupační zóny.
Spojenečtí vůdci si lámou hlavu nad mapou Evropy
Londýn, Spojené království, 1945
Karikatura
Reprodukce
Punch, Londýn, Spojené království
Kvůli naprostému nedostatku mužů musí většinu práce na obnově zničené Evropy zastat ženy, mládež a váleční zajatci.
Ženy pracující na odklízení sutin
Tallin, Estonsko, 1945
Fotografie
Rahvusarhiiv, Tallin, Estonsko
Běžně se stojí fronty na chleba. Vynalézaví lidé využívají k topení, oblékání a k pokrytí dalších potřeb cokoliv, co se jim podaří sehnat.
Přídělové karty
Maďarsko, 40. léta 20. století
Replika
Magyar Nemzeti Múzeum, Budapešť, Maďarsko
V letech 1945 až 1949 se mezi bývalými spojenci otevřela propast v nazírání na každou mezinárodní otázku, kdy USA, Velká Británie a Francie stály na jedné straně a Sovětský svaz na straně druhé. Svržením atomových bomb na Japonsko v roce 1945 se USA staly novou globální velmocí. Vývojem vlastní atomové bomby dosáhl v roce 1949 stejného postavení Sovětský svaz.
Znovu se vynořily ostré ideologické rozdíly mezi západními liberálními demokraciemi a východním komunistickým systémem, které zvyšovaly nebezpečí, že vypukne nová světová válka.
První atomová bomba Sovětského svazu
Moskva, Sovětský svaz, 2. pol. 20. stol.
Fotografie
Политехнический музей / Polytechnické museum, Rusko, Moskva
Finanční prostředky z Marshallova plánu byly nabídnuty většině zemí západní a východní Evropy. Sovětský svaz však nařídil vládám v zemích pod jeho vlivem nabídku odmítnout, čímž se ještě více prohloubilo rozdělení kontinentu. V době, kdy plán skončil, překonaly všechny přijímající země svou předválečnou hospodářskou úroveň.
Stalin se snaží zablokovat Marshallův plán
The New York Times, Spojené státy americké, 1947
Edwin Marcus
Karikatura
Reprodukce
The New York Times, Spojené státy americké
Západní i východní blok byl odhodlán prezentovat svůj model společnosti jako ten lepší. Východ se hlásil k myšlence komunismu, který nahradí kapitalismus. Státy měly plánovanou ekonomiku a vládla v nich jediná strana, ale tyto hospodářské a politické znaky byly prezentovány jen jako přechodný krok k beztřídní a nestátní společnosti.
„CCCP USA“
Paříž, Francie, 1968
Roman Cieslewicz
Plakát
Reprodukce
Dům evropských dějin, Brusel, Belgie
V padesátých a šedesátých letech se výrazně zlepšily životní podmínky většiny lidí v celé Evropě. Hospodářský růst a zrod sociálního státu vedl k lepšímu bydlení, vzdělávání, zdravotní péči a sociálním službám.
V západní Evropě šlo veřejné plánování ruku v ruce s obnovou soukromého sektoru. V komunistickém táboře kontrolovaly státní plánované ekonomiky veškeré národní zdroje a podle libovůle zasahovaly do každodenního života občanů. Rozdíly mezi tržním a státním hospodářstvím byly zcela zřejmé.
Plastová židle ve tvaru S, vytvořená dánským návrhářem Vernerem Pantonem, je typickým výrobkem této doby. Také návrháři v komunistických zemích měli chuť předvést své designérské kvality a např. v NDR se poměrně záhy začala vyrábět vlastní východoněmecká židle ve tvaru Z.
Židle ve tvaru písmene S
Západní Německo, 60. léta 20. století
Verner Panton (1926–1998)
Plast
Dům evropských dějin, Brusel, Belgie
V evropském vzdělávacím systému proběhly v této době mimořádně velké změny. Díky vzkvétající ekonomice a sociálnímu zabezpečení vzrostl na všech úrovních objem služeb hrazených státem. Více dětí a mladých lidí tím získalo snazší přístup ke vzdělání, které už nebylo pouze výsadou privilegované menšiny.
Třídní fotografie
Bulharsko, 60. léta 20. století
Soukromá sbírka
Stavěla se satelitní města a velká sídliště podle zásad modernistické architektury. V okolí dopravních uzlů a středisek sociálních služeb se táhly kilometry stejných šedivých cementových bloků Negativní účinky takového extrémního funkcionalismu a drsné estetické normalizace na životy lidí a sociální struktury se ukázaly teprve později.
Model třípokojového bytu „WBS 70“
Východní Německo, 70. léta 20. století
Reprodukce
Deutsches Historisches Museum, Berlín, Německo
Křeslo z Eastmanovy zubařské kliniky pro děti je příkladem toho, jak byla zdravotní péče v předválečné Evropě velmi závislá na štědrosti soukromých dárců, jako byl americký podnikatel George Eastman. V 30. letech v Evropě založil a sponzoroval několik zubních klinik, jež byly po válce začleněny do veřejného zdravotnického systému.
Zubařské křeslo z Eastmanovy zubní kliniky
Stockholm, Švédsko, 50. léta 20. století
Eastmaninstitutet, Stockholm, Švédsko
Vlastnictví automobilu, dříve výsada bohatých, se nyní stávalo dostupným pro stále více lidí a bylo známkou evropské prosperity. V zemích východního bloku však výroba nebyla schopna uspokojovat poptávku, a proto automobily představovaly luxusní zboží, na něž se někdy čekalo i několik let. Licence na kultovní modely, jako byl např. italský Fiat, se prodávaly do dalších evropských zemí.
Zastava 750, vyráběná v licenci Fiatu
Jugoslávie, 1978
Dům evropských dějin, Brusel, Belgie
Ovládání východní Evropy Sovětským svazem a vzájemná konfrontace se Spojenými státy americkými po druhé světové válce přináší světu dva nové pojmy – železná opona a studená válka. V západní Evropě se s americkou podporou zvyšují předpoklady pro užší spolupráci.
V západní Evropě, v níž sílí pocit, že se ocitla v pasti mezi dvěma velmocemi, nabývá na popularitě myšlenka sjednocené Evropy. Představa kontinentu jako „třetí síly“ pomalu dláždí cestu intenzivnější přeshraniční spolupráci.
Evropa ve studené válce
Francie, asi 1948
Plakát
Reprodukce
Centre international de recherche sur l’imagerie politique, Paříž, Francie
Mají-li existovat „Spojené státy evropské“, jsou zapotřebí konkrétní prvky, jako je cestovní pas a společná měna. Již ve čtyřicátých letech 20. století vedlo v tomto duchu kampaň nezávislé sdružení, které se nazývalo Evropské hnutí, a rozdávalo tzv. evropské pasy a bankovky.
Představa budoucí evropské bankovky
Nizozemsko, 1949
Reprodukce
International Institute for Social History, Amsterdam, Nizozemsko
Všimněte si na tomto odlitku železa z roku 1953 nápisu EUROP. Na konci je vynecháno písmeno „E“, které tam patří podle francouzského pravopisu, nebo písmeno „A“, které by tam správně mělo být podle německého, holandského a italského pravopisu. Jde o pozoruhodný příklad kompromisu v srdci nového Evropského společenství uhlí a oceli.
Odlitek symbolizující Schumanův plán
Lucembursko, 1953
Železo
Replika
Fondation Jean Monnet pour l’Europe, Lausanne, Švýcarsko
Mlčení, neuznání, popření – takový byl přístup k holokaustu, neboli hebrejsky šoa, v poválečném období.
Národy se zoufale snažily opětovně nabýt sebeúctu, a proto potlačovaly pocity viny a spoluviny a utápěly se ve vzpomínkách na vlastní utrpení a strádání. V nových poměrech studené války bylo snazší ignorovat selhání v minulosti.
V dnešní době je však uznání tohoto bezprecedentního zločinu proti lidskosti ústředním tématem diskuse o evropské paměti.
V roce 2001 vytvořila umělkyně Ritula Fränkelová společně se svým manželem Nicholasem Morrisem dílo s názvem Josefův kabát. Tento kabát kdysi patřil Ritulině otci Josefu Fränkelovi, který přežil holokaust.
„Josefův kabát“
Darmstadt, 2001, Ritula Fränkelová, Nicholas Morris
Dům evropských dějin, Brusel, Belgie
