Žádné překážky: zlepšení dostupnosti

„Když jsem byla pozvána k návštěvě Domu evropských dějin a dozvěděla se, že ji má představit někdo, kdo nevidí, byl jsem zajímavý a zvědavý, jak to bude fungovat. Naše příručka Davida však byla odhalením. Byl rekordním řečníkem, který ve skutečnosti využil svého nedostatku zraku a zpochybnil nás, abychom zpochybnili, co jsme viděli, takže celá zkušenost je mnohem více imerzivní a umožňuje nám vidět exponáty v jiném světle. Rozhodně doporučuji tuto návštěvu pro každého a povzbuzuji k širšímu využívání tohoto typu myšlení, aby muzea byla přístupná všem.“

„Účastnil jsem se oběda na sklizní, kterou uskutečnil David Wilkins. To, že David byl průvodcem, byl úžasný zážitek. Na rozdíl od „typických“ turistických průvodců, které popisují především fakta a historii předmětů, které prezentují, se Davidu podařilo přivést předměty, o nichž hovořil, do života a k tématu, které je samo o sobě již tragické, dodal značnou emocionální hloubku. Jeho přístup, i když byl faktický, byl také velmi smyslový, takže se cítíme zapojen do prohlídky tím, že jsme museli popsat objekty a podívat se nad rámec toho, co vidíme. David nás upozornil, že to, co vypadá jako písemný dopis na papíře, je ve skutečnosti dobrými slovy vyrytým do stromového kmene mužem, který se chystá zemřít v ruské gulagě. David nás přiblížil, prohluboval, přinutil nás k přímému zapojení do objektů a v novém světle nám ukázal druhou světovou válku.“

„Skutečnost, že všechny předměty, o nichž hovořil, byly za sklem a že se na ně nemohl dotknout, a skutečnost, že se musel naučit v podstatě vše srdce (s výjimkou textů, které mohl číst díky svému stroji), mi to ještě více vyniká. Určitě existují určité podrobnosti, díky nimž se tato návštěva lišila – jak David čte a jak se dostal do velmi přesných informací, někdy chybně (např. data) – ale to pro mě skutečně neškodilo. Je pravda, že někdy nevíte, zda musíte sdělit, že se dopustil chyby. to je však také otázka, kterou si klademe sami s průvodci, kteří zrakují! David zmínil skutečnost, že na začátku návštěvy neměl žádný zrak pouze jednou, a to skutečně to všechno potřebujeme. Jiné věci, které vynikly, například jeho hlas a tón, byly velmi přizpůsobeny tématu návštěvy. A nejzapamatičtější věcí, kterou jsem se z této návštěvy vrátil, nebyla absence zraku Davida, ale původní styl, který pro svou návštěvu zvolil, jeho interakce s publikem a jeho znalosti, které byly někdy velmi přesné: stručně řečeno, nic se netýká zdravotního postižení jakéhokoli druhu.“

„Byl jsem pozván na prohlídku Domu evropských dějin Davidem. Poté, co jsem muzeum jednou navštívil, jsem se seznámil s nabízeným obsahem, nikoli však s obsahem prohlídky. Můj předchozí názor na muzejní prohlídky byl takový, že jsou poměrně často uspěchané a nezaměřují se na všechny výstavy, které jsou vystaveny. Byl jsem proto příjemně překvapen, že prohlídka na „Harvest destruction“ se soustředila na přesný bod historie a poskytla o něm z evropského hlediska hloubkovou vzpomínku, včetně Rusů a obvykle spojeneckých sil vs. nacistického obrazu. Rád bych využil předměty ke zdůraznění dopadu vytěženého dřeva, jakož i použití obou citací. Vzhledem k tomu, že David není spatřen, mám pocit, že jeho vystoupení, když s námi hovořil, pochází ze srdce, a mohl byste říci, že je nadšením o tématu, o němž hovořil, a během celé prohlídky to prokazovalo.“

„Účastnil jsem se pěší prohlídky Davida Wilkinse v Domě evropských dějin a jednalo se o skvělý objev. Muzeum jsem několikrát navštívila, ale při této příležitosti (poprvé) jsem hodlala meditovat o tom, na co jsem se díval. To bylo způsobeno především citlivostí Davida a jeho mimořádně zakonzervujícím způsobem interakce s objekty přítomnými v muzeu a s lidmi, kteří se návštěvy zúčastnili. Myslím si, že by měla být v Domě evropských dějin provedena prohlídka s průvodcem, kterou by měli provádět vizuálně postižení lidé, protože to může být velkým přínosem pro zážitky návštěvníků.“