Odpady v životním prostředí

Co skutečně víme o odpadu, který se od 50. let 20. století objevil při masovém šíření jednorázových menstruačních výrobků? Sedm rozhovorů v této sérii poskytuje velmi odlišné poznatky o tématu menstruačního odpadu. Tato epizoda spočívá v nedostatečné likvidaci. Odborníkka na odpadní vody Bianca Mimietz z Berliner Wasserbetriebe vysvětluje problémy spojené s polštářky a tampony, které toaletu propláchly.

Paddleboarding StandUp neboli SUPing je v první řadě rekreační aktivitou, která je pro lidi prostředkem k vycvičení a uvolnění. Když však na řece nebo jezeře SUP najdete mnoho věcí, které ve vodě nepatří, a můžete se dostat k jinak nedostupným odpadkům. Nejc Gajšek je environmentální aktivista, který se od útlého věku velmi zajímá o přírodní svět. Ve svém příběhu ukazuje, jak se on a jeho komunita SUP účastní organizovaných akcí a sanačních kampaní, sbírají odpad, čistí životní prostředí a snaží se povzbudit ostatní, aby dělali totéž, dokumentováním jejich činností a jejich zveřejňováním na sociálních médiích.

Co skutečně víme o odpadu, který se od 50. let 20. století objevil při masovém šíření jednorázových menstruačních výrobků? Sedm rozhovorů v této sérii poskytuje velmi odlišné poznatky o tématu menstruačního odpadu. Tato epizoda se týká směrnice EU o plastech na jedno použití, která je v platnosti od 3. července 2021. Werner Bosmans, který hrál klíčovou úlohu v jejím vývoji, hovoří o tom, proč byla směrnice vytvořena, na které výrobky se vztahuje, a vysvětluje označení „Plastic in product“.

Řeka Temže byla vždy místem, kde se město skládalo.

Od historického odpadu – např. jednorázových jílových trubek, ekvivalentu moderních cigaretových kapek – až po moderní junky – mobilní telefony, nákupní vozíky a plastové hračky – nalezne blatník Lara Maiklem všechny druhy odpadu, které končí v řece.

Tato rozmanitost odpadu sjednocuje činnost mudlarkerovy perspektivy tam, kde společnost obvykle nevidí smysl a zkušenosti mezi společenskou detritu.

Co nám tento detritus vypovídá o měnící se povaze naší společnosti?

V roce 2015 byly na vnějších a vnitřních hranicích Evropy napsány (uprchlíci) příběhy. V roce 2018 se tyto příběhy staly součástí stálé sbírky Volkskundemuseum. Cílem tohoto videa je poskytnout vizuální podobu útočným příběhům lidí a jejich přítomnosti v našem muzeu. Uprchlíci, jejich příběhy a věci si zaslouží místo v našich sbírkách a v naší společné bigrafii. Když se lidé dědili v Evropě, museli zanechat mnoho svých cenných, bezcenných a každodenních předmětů. Některé z těchto předmětů se do naší výstavy dostaly. Některé nové předměty by mohly být považovány za „odpad“ nebo „zbavený odpad“, ale jak ukazujeme v našem trvalém sběru, dali jsme jim novou hodnotu a návštěvníci, kteří se domnívají, že se tyto předměty mohou ptát, „Co je odpad a co stojí za uchování?“

Elektronický skládek odpadu v Agbogbloshie v Ghaně je místem, kde slyšíme svědectví Lennoxa Yabidoua.

Kouř, výpary, nedostatek vybavení a ochranných oděvů: moderní sběrače odpadu pracují v drsných podmínkách.

V tomto videu vidíme nespravedlivou povahu kolonialismu odpadu a jeho škody na životním prostředí.

Nejenže poskytuje úvahy o historii, ale zdůrazňuje skutečnost, že v Ghaně i jinde lidé hledají hodnotu a prostředky k životu z toho, co západní svět vyhazuje, a nepovažuje se za vhodné.

V současné době je k internetu připojeno přibližně 22 miliard zařízení. Kolik přesně? Nikdo neví. Odhaduje se, že během jedné minuty provedeme v průměru 6 milionů vyhledávání na Google, nahrajeme 96,000 fotografií na Instagram, zveřejníme téměř 600,000 nových tweetů na Twitteru, obdržíme 180 milionů e-mailů v našich příchozích schránkách a projekujeme přibližně 150,000 krátkých zpráv.

Zajímali jste se někdy o to, kde a jak je veškerý tento obsah uložen? Co se stane se starými e-maily, když se dostanou do spodní části vaší schránky? Zbytečné soubory, aplikace, duplicitní fotografie a videa jsou tzv. digitálním odpadem a skladování tohoto odpadu vytváří obrovskou poptávku po elektřině.

Odhaduje se, že informační a komunikační technologie, které sestávají z vašeho počítačového hardwaru, chytrých telefonů, tiskáren, náhlavních souprav VR, družic a celé infrastruktury, která zajišťuje internetové připojení, jsou odpovědné za 620 milionů tun emisí skleníkových plynů ročně.